Jsou finance vždy na prvním místě?

Co je důležitější než peníze? 

Statistiky z poslední doby ukazují, že vztahy na pracovišti jsou jedním z hlavních faktorů, které mají vliv na to, zda lidé hledají jinou práci. Ano, i finance hrají svou roli, ale nejsou na prvním místě.

Takže, co za kouzlo jsou ty vztahy, že se nedají přeplatit?

A co, nebo kdo, ovlivňuje pracovní prostředí a jakou roli v tom hrají vztahy mezi lidmi?

Pozorujte své okolí

Nemusíme věřit statistikám. Ale můžeme se DÍVAT a VNÍMAT.

Když vejdete do firmy, restaurace, na úřad, co vidíte a vnímáte? Jaká je úroveň komunikace lidí, jaká je jejich ochota? Odpoví vůbec někdo na pozdrav? Jsou zorganizovaní, vědí co má kdo dělat, nebo se pletou jeden druhému pod nohy bez zájmu o cokoliv jiného?

Zažila jsem recepční, která můj příchod do firmy naprosto ignorovala. Nic. Ani pozdrav. A když jsem se přihlásila o trochu pozornosti, okamžitě jsem pochopila, že vyloženě obtěžuji. Slečna si sice nelakovala nehty, jak někdy s úsměvem slyšíme ve vtipech, ale rozhodně kolem sebe dobrou náladu nešířila. Chtěla bych pracovat v takovém týmu, kde je toto běžné? Ne.

Takže jakousi kontrolkou toho, jak dobré jsou vztahy na pracovišti, je ochota lidí.

Ingredience, která výrazně ovlivňuje pracovní prostředí. Kde není OCHOTA, ani sebevyšší IQ, krása, znalosti nepomohou. Právě ochota se totiž velmi těžko nahrazuje.

Jaké by tedy měly být mezilidské vztahy v týmu?

Představte si, že pracujete v týmu, kde mají lidé zadané úkoly tak, že jim rozumějí, že jsou všichni plně vytížení a mohou se jeden na druhého spolehnout. Že vzájemná komunikace mezi lidmi probíhá v duchu pravidla „komunikuj s ostatními tak, jak bys chtěl, aby oni komunikovali s tebou“. Do komunikace patří nejen výměna myšlenek a jejich pochopení, ale i potvrzení „příjmu“, slovy rozumím, děkuji atd.

Hezká představa? Ale dá se toho vůbec dosáhnout?

Znáš svého kolegu?

V první řadě je potřeba znát lidi v týmu a vědět „kdo je kdo“.

Člověk, který je neustále naštvaný na celý svět, člověk, který stále na sebe strhává pozornost a skáče do řeči, přerušuje komunikaci, protože on je přece ten, kdo je zajímavý… Vedle takového člověka se nikomu nepracuje dobře. A z mojí zkušenosti ani výsledky, které takový člověk může firmě přinést (a to on klidně může) nestojí za škodu ve vztazích, kterou způsobí. Nestojí za špatnou náladu, někdy dokonce odchody šikovných lidí, za brzdění celé firmy a pokles ochoty lidí se do něčeho zapojit, nebo komunikovat. A to stačí jeden takový „dobrák“.

Zkuste si lidi okolo sebe rozdělit do několika skupin.

1) Na koho z mých podřízených, kolegů se můžu spolehnout? Kdo je tahoun? Kdo se snaží najít lepší cesty pro práci? Kdo je ochotný a hledá vždy způsob jak problém vyřešit a zvládnout?

2) O kom vlastně ani nevím? Pracuje, nestěžuje si, když dostane práci, prostě ji udělá a nevyžaduje potlesk.

3) Kdo vytváří problémy? Dělá chyby, ke všemu má komentář a přesně ví, proč něco nejde a nejde a nejde. Tento člověk nemá ochotu. Nechce ani přebrat zodpovědnost za vlastní činy.

Klidně si to vyzkoušejte i u vás. Vezměte si tužku a papír a napište si konkrétní jména do jednotlivých skupin.

Asi je jasné, kdo by si zasloužil nejvíc pozornosti a ocenění. První dvě skupiny jsou lidé, kteří často neřeší, jestli dostanou přesčas zaplacený. Víc řeší, zda je potřeba pomoct a na ten přesčas přijít. Ale také jsou to lidé, kteří se chtějí cítit dobře, není jim jedno, s kým pracují a jaké je jejich prostředí.

Lidé z první a druhé skupiny chtějí pracovat, a když někdo ze třetí skupiny jejich práci brzdí, mohou se začít rozhlížet po jiném zaměstnání.

Podívejte se okolo sebe. Koho máte v práci, koho máte jako podřízené, koho máte v rodině? Jsou to první dvě skupiny? Dejte jim najevo, že to víte a že si toho vážíte, že jsou pro vás cenní.